Dachstein 2011

Ve čtvrtek 25.8. jsme odjeli já a Danča pod jižní stěnu Dachsteinu, kde jsme byli rozhodnutí vylézt Steinerweg, cestu bezmála 30ti délkovou, obtížnost V.A0 (5+). Na místo jsme dorazili kolem třetí odpoledne. Ještě tentýž den jsme si pod stěnu vynesli batoh s lezeckým materiálem a prohlédli si a ujasnili nástup do samotné cesty. Cesta od parkoviště k nástupu trvala necelé dvě hodiny.
V pátek ráno 3,45hod. budíček. Nějaká snídaně, batoh na záda a znovu dvouhodinový pochod pod stěnu. Při příchodu k nástupu do cesty jsme registrovali před sebou další dvě dvojice ve stěně, což znamenalo nebezpečí pádu kamení. Mé obavy se vyplnily hned ve druhé délce, když kolem štandu proletěla „dlažební kostka“. Po tomto zážitku nebylo jednoduché se dostat do správné lezecké pohody. Samotný výstup není až na pár míst zase tak náročný, prostě poctivá pětka. Ale po přičtení batohu na zádech, materiálu na sedáku a 28 délek v 1000 metrové stěně, kde není místo na žádnou chybu je to ve výsledku pěkná šichta. Po 9ti hodinovém lezení bez větší pauzy na nějakou větší svačinu nebo focení jsme byli na vrcholku. Tam jen nějaké foto a šup po ferratě dolů na ledovec a po něm na lanovku, která nás sveze dolů k autu, teda pokud ji stihneme (poslední jede 17,10hod.). V průvodci psali sestup dolů téměř dvě hodiny. U lanovky jsme 17,30hod., smůla! Při pohledu na unavenou Danču a myšlenkách, že půjdeme další 2-3hod. dolů po ferratě k autu jsme se rozhodli, přesvědčit lanovkáře. Danča si zavazuje koleno a kulhá směrem k lanovce. A zabralo to. Lanovkář se jen usmívá a říká no problem! Zaplatíme peníze za lístek a za chvíli sedíme sami v prázdné kabince. Cestou dolů si ještě prohlížíme znovu „naši cestu“ a jsme rádi, že to máme za sebou. U auta nechybí „vrcholové“ pivo a polévka. Víc do sebe nedostaneme. Druhý den se znatelně ochladí a na vrchu je vidět, že sněžilo. Možná to byl letos poslední den, když se dalo po laně dostat nahoru.